Uvolněná oddílová vedoucí - Jarka

Stručný táborničin životopis

 Velkou část svého života jsem se řadila k lidem, kteří o sobě neradi mluví, protože to nedokážou. Teď už to umím, ale stejně jsem pořád spíš tím, kdo raději naslouchá. Ale mám za úkol se nějak představit, takže všechna skromnost stranou!:-)
Co se týče táborů, tak moje tábornická kariéra začala poměrně pozdě – na prvním táboře jsem se ocitla až na přelomu třetí a čtvrté třídy s českobudějovickým turistickým oddílem Liščata. Spali jsme v týpíčkách, koupali se v tůňce, drželi hlídky… Moc ráda na to vzpomínám. Za rok jsme jeli zase, tentokrát již na tři týdny, během kterých jsem si málem uřízla palec pilou. Šití jsem odmítla a tak mám na levé ruce na památku velkou jizvu.
Pak jsem byla starší a spaní ve spacáku vyměnila za tábory s chatkami a diskotékami, protože jsem slýchávala, že na takových táborech zažije člověk tu nejlepší první lásku. To se mi úspěšně vyhýbalo, nicméně sranda tam také byla a lecčemu se smějeme s kamarády dodnes.
V patnácti jsem ovšem udělala za touto svou životní epizodou tečku a vrátila se na tábory pod stany na loukách uprostřed lesů. Jela jsem už jako instruktor s turistickým oddíle

m, který se z volnočasové srandy, která původně moc zásadní nebyla, stal nakonec jednou z nejzábavnějších náplní mého života. Žádný tábor jsem od té doby nevynechala, z instruktorky jsem se v osmnácti stala vedoucí, časem si udělala papíry na hlavního vedoucího a tak to mám teď celé na triku já sama. Baví mě, když na víkendovce s dětmi sedíme u táboráku a společně vzpomínáme na to, co se dělo na táborech – ať již to byly Pohádky, Antika, Hobit, Piráti, Zlatokopové, Vesmír… Je toho tolik. A stejně jako mě kdysi vychovávali zkušenější vedoucí, abych se naučila všechno potřebné, tak nyní je řada na mě, abych své zkušenosti předávala dál.
Loni jsem kromě „našeho“ tábora jela ještě na jeden, který byl specifický v tom, že jej pořádalo o. s. Ramus, a tábor byl určen pro děti a mládež s postižením. Hodně se mi rozšířily obzory v tom, že člověka na vozíčku ostatní nemusejí jen a jen opečovávat, ale že klidně s asistenty může zvládnout dvoudenní puťák se spaním pod širákem.
A také jsem zjistila, že mě to na táborech fakt baví tak, že stejně nevím, do čeho jiného bych měla investovat svou dovolenou, takže letos pojedu na tábory tři. A už se moc těším. Od března vlastně nežiji skoro ničím jiným než přípravami na léto… Takže věřím, že se to povede a spokojená budu nejenom já, ale hlavně děti.

 Co jinak dělám?

Studuji na Fildě dva obory: Sociální pedagogiku a Pedagogiku, ale v honbě za magisterským titulem příliš nespěchám. A když tak koukám na svůj život, tak se z roztříštěnosti, kterou se prve vyznačoval, stalo jedno kompaktní klubko, ve kterém mi je celkem dobře. Práce s dětmi je totiž mým koníčkem již od těch patnácti, a nyní pedagogiku studuji a zároveň mne to živí. Pracuji v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež a ještě v projektu Kámoš doučuji děti z dětských domovů a sociálně znevýhodněného prostředí. A ve volném čase se věnuji vedení dětského oddílu nebo cvičím divadlo fórum – což je forma divadla, která se dá skvěle využít ve výchově…
A kromě toho čtu, čtu a čtu. Ale i zde se projevuje moje osobnost a tak mě baví lidem doporučovat knížky, které by je mohly bavit a ony je většinou skutečně baví. A také maluji a vymýšlím si vlastní světy a příběhy.
Většinou jsem ve společnosti za kašpárka, protože třeba i přestože neumím na kytaru jediný akord a zpívat už rozhodně nedovedu, tak obojí dělám a pěkně nahlas. Ale bývám i tím člověkem, na kterého se ostatní obracejí na prvním místě, když nevědí kudy kam.
A pokud se někde soutěží, tak je mou dobrou vlastností, že vždy musím vyhrát:-) (ale málokdy se to stane:-)).

 PS: Mám radši zombíky než upíry! (V tom je dobré mít jasno....)