Na svůj první tábor jsem jela v šesti letech se skautským oddílem, do kterého jsem v té době chodila. Byli jsme ve vojenském újezdě, daleko v přírodě u vodní nádrže Barnov, kde jsme jezdili na lodích (byli jsme totiž vodní skauti, a to pozor!). Voda byla od našich stanů opravdu kousek, a jelikož zrovna ten rok bylo léto vančurovsky rozmarné a 3 dny bez přestávky lilo jako z konve, zažila jsem hned při svém prvním táboření nucenou evakuaci. A co myslíte, přežila jsem? Nebudu vás napínat - přežila. Tedy všichni jsme to přežili. Po dalších 2 letech jsem se stala Kormidelníkem - vedoucím skupinky. Na tábory jsem jezdila pravidelně každý rok, asi do svých dvanácti let. Tehdy jsem se začala věnovat volejbalu. Závodně. Závodila jsem ve volejbalu. Pak mi řekli, že se to hraje na body. Tak jsem bodovala. S týmem jsme jezdili na různá soustředění po celé ČR. Byla jsem kapitánka našeho družstva (z kormidelníka docela kariérní posun). Nikdy jsem se moc nevytahovala, asi i proto mne holky mého ročníku přerostly o hlavu. Některé o dvě. A tím bodovaly. Já se raději držela níže při palubovce. Takže přes oslí můstek zase takový návrat ke kořenům plavčíka. Pak přišli nové zájmy, jiná prkna. Na škole mě chytlo divadlo, drží mě a doufám, že dlouho bude. Měla jsem štěstí na lidi. I to rozhodlo o mém dalším nasměrování. Momentálně mám po maturitě na pedagogické škole a v září mé kroky zamíří na JAMU - obor Dramatická výchova.
Žádné komentáře:
Okomentovat